13.9.2013
Ne každej interpret za desku obdrží fyzickou cenu a těch, kteří ocenění dostanou vícekrát je ještě míň. Mezi takovýhle talenty patří Prago Union, kteří svý kvality potvrdili i albem Vážná hudba..
Pokud někdo nemá ponětí, kdo je Kato, zřejmě se na tuhle stránku dostal naprostým omylem, nebo strávil posledních pár let někde mimo naši galaxii. Tenhle člověk, stejně jako Prago Union, patří mezi základy naší scény. Důkazem jest pochvalné mručení, znějící nad alby jak od posluchačů, tak i z odborných kruhů. Nejinak byla přijata i zatím poslední deska „Vážná hudba“, tak jsme si řekli, že určitě nebude od věci se Kata na pár věcí vyptat...
HHS: Začnu u desky „Vážná hudba“. Co se týče recenzí, tak byla přijatá velmi kladně... Kato: Ti, co psali recenzi tejden po tom, co album vyšlo, ho nemohli mít naposlouchaný, takže jejich hodnocení zavánělo, ale jakmile to psal někdo, kdo to poslouchal, tak bylo to snad v pohodě.
HHS: A napadlo tě, že když je deska tak úspěšná, mohla by být oceněná třeba Andělem, když předchozí dvě alba Anděla získaly?
Kato: Anděl je dobrá věc, potěší, ale rozhodně to není žádná motivace. Myslím si, že letos vyšly i další dobrý desky – třeba Vladimir 518, Pablo Diablo, WWW a nebo teďka DJ Fatte, takže na tohle rozhodně nemyslim, protože bych se pak akorát cejtil uraženej, že jsem to nedostal. Jak říkám, je dobrej pocit dostat žánrovou cenu, ale vlastně to ani nic neznamená, nemá cenu na to myslet.
HHS: Ty si na deskách vystačíš bez hostů na majku – ostatně ve spoustě věcí by hostovačka působila dost vyumělkovaně, ale nepřemýšlel jsi o tom natočit s někým třeba desku? Něco jako udělali Delik a Bene nebo teď nedávno Idea a Boy Wonder?
Kato: V současný době jsem nad tím nepřemejšlel, je to docela dobrej nápad. Akorát nevim, kdo by to se mnou vydržel. Ale je to velmi podnětný. Nicméně to, že jsou naše desky bez hostů není cílený, to je prostě tím, že necháme písničky vzít si, co potřebujou a ony jsou takový nedružný. Není to tak, že bysme si řikali „nechcem žádný hosty“. Naopak, zrovna s Benem jsme měli rozdělanou písničku, ale prostě jsme to nestihli udělat.
HHS: „Vážná hudba“ je posluchačsky trochu náročnější – člověk jí přijde na chuť až po několikátým poslechu, takže to není úplně pro všechny, na druhou stranu vás ale poslouchaj i lidi mimo hip hop. Jak teda vypadá fanouškovská základna Prago Union?
Kato: Vypadá jak vypadá a jsme za to rádi – to znamená, že je stylově i věkově neomezená. My máme rádi hip hop – hip hop je náš jazyk. Co děláme je neoddiskutovatelně hip hop, nicméně osobně nevidim důvod, aby to nemohlo bejt srozumitelný komukoli jinýmu, kdo to bude chtít poslouchat, protože ani hiphopeři nemaj zas tak odlišnej život od kohokoli jinýho v týhle republice. Myslim si, že naše fanouškovská základna je hodně nedefinovatelná a čim víc taková bude, tim budem radši.
HHS: Vzpomněl by sis na nějakej postřeh fanouška, kterej tě překvapil nebo zarazil?
Kato: Teďka nedávno jedna recenze končila ve smyslu, jakože dobrý, že je to Prago jak má bejt a všechno, ale na závěr autor vznesl dotaz, jestli to náhodou neznamená taky stárnutí. To mě zaujalo. Myslim si, že si musíme dát pozor, abychom to nedělali pořád zas až tak stejně. Album „V barvách“ bylo takovej vejlet jinam a „Vážná hudba“ začíná tam, kde skončil „Dezorient expres“ a možná mohla začít dál, takže jsem si z toho vzal ponaučení. Poslouchám názory – obzvlášť když dělám desku. Pouštím to spoustě lidí a hlavně ne těm od fochu, protože poslouchat to taky budou lidi, co nejsou od fochu. Cením si názorů, přemejšlim nad nima, když maj hlavu a patu.
"Naše fanouškovská základna je hodně nedefinovatelná a čim víc taková bude, tim budem radši."
HHS: Já jsem četla, že jsi koketoval s myšlenkou vydat svoje texty knižně. Jak se to v současný době má?
Kato: Má se to pořád tak, že přemejšlim nad formou, jak to udělat. Ale blíží se to, myslim, že bych to chtěl fakt udělat a asi to budou jenom texty.
HHS: Takže to bude vyloženě jenom knížka textů?
Kato: Nene, přijde mi, že když rapový texty slyšíš, tak je to něco jinýho, než když je čteš. Napsaný nevypadaj zas tak dobře. Taky jsem přemejšlel jestli to nerozdělit na nějaký kratší básničky. Rozhodně chci, aby to bohatě ilustroval Přemek, kterej nám dělá obaly. Chci si s tim dát práci.
HHS: Texty v knižní podobě vydávali nedávno WWW, inspirovali tě v tomhle ohledu nějak?
Kato: Asi ne, už je to starší nápad. U nich to není zas tak divný, protože jejich texty píše básník, takže on ví jak to udělat, aby to hezky vypadalo. Možná bych si to měl přečíst a inspirovat se právě v tý formě.
HHS: Já bych se ještě vrátila k desce „V barvách“, o kterou jsme se tu už otřeli – přijde mi, že tohle album bylo přijatý trochu rozpačitěji, než ty předchozí. Co ti tenhle projekt dal?
Kato: To, jak byla deska přijatá bylo víceméně přesně takový, jaký to mělo bejt, protože jakým způsobem na lidi zafungoval „Dezorient expres“, začínalo smrdět tím, že lidi po nás už pokaždý jenom další „Dezorient expres“. Že jsou „Barvy“ takovej experiment jinam a že vznikly takhle rychle byl vlastně náš způsob, jak zamezit tomu, aby pro lidi Prago Union znamenalo už jen „Dezorient expres“. Udělali jsme to i za cenu toho, že můžem ztratit fanoušky, kteří nebudou ochotni přistoupit na hru barev. Bylo nám to spíš po chuti, než se pak nechat šroubovat do nějaký škatulky, takže fakt, že „V barvách“ bylo takhle jiný a s tím související reakce byly naprosto očekávaný a vlastně i žádoucí.
HHS: Čili to bylo něco jako „ukážeme vám, že umíme i něco jinýho než Dezorient expres“?
Kato: Ne, to ne. Spíš rychle udělat něco jinýho, aby nás lidi nezařazovali podle jedný desky. Já jsem si to užil – ten experiment mě bavil, zas to není tak, že to vzniklo jenom z jednoho důvodu. Mě to bavilo a i většina lidí, která z toho byla rozpačitá, začala na několikátej poslech slevovat. Co se mohlo ještě vychytat je zvuk a tak, ale jakmile byl naplněnej koncept a nějak to kopalo, nebylo nutný to hrotit. Plně si za tím stojim. Samozřejmě, když budeš nahlížet na „Barvy“ z pohledu „Dezorient expresu“ nebo „HDP“, tak ti to bude připadat divný, protože je to jiný. Je to prostě koncepční album, což je něco úplně jinýho a nedá se to srovnat. Přesto si myslím, že jsou to furt Prago, akorát naroubovaný na koncept.
HHS: Vypadá to, že když Kato sedne k papíru, slova se poslušně samy poskládaj. Jak řešíš, když se během psaní dostaví zásek a ty nevíš jak dál?
Kato: Já nepíšu tak, že si sednu a píšu text – to už dlouho z mnoha důvodů nedělám. Já zapisuju kdekoli, cokoli mě napadne – třeba jen legrační slovní spojení nebo pár veršů. Všechno zapisuju, schovávám a z toho pak čerpám, když dělám písničku. Díky tomu, že nesedim a nenutim se do psaní, tak jsem se zbavil tohodle nebezpečí.
HHS: A našlo by se něco co tě během psaní omezuje?
Kato: Třeba když nemám propisku. Jinak mě skoro nic neomezí – myslim, že bych to dokázal zapsat i za jízdy na kole, ale to si spíš nahraju do diktafonu. Ale když už tu propisku mám, tak mě máloco zastaví, maximálně já sám – budu línej a pak to zapomenu. Ale zase věřim, že to, co má bejt vyjevený, se v pravej okamžik vrátí, i když to je obvykle na poslední chvíli.
"Rapeři nadávaj na zvukaře, že jim není rozumět a přitom 75% srozumitelnosti dělaj právě oni technikou."
HHS: Dobře odrapovat koncert taky není úplná samozřejmost. Na to jak dýchat vyslovovat a tak jsi přišel sám praxí, nebo máš nějakou odbornou průpravu?
Kato: Musel jsem si na to přijít sám praxí, případně očumováním koncertů zahraničních interpretů. Nicméně je to dobrá otázka, protože je to důležitý a spousta raperů to tady vůbec neřeší. Nadávaj na zvukaře, že jim není rozumět a přitom 75% srozumitelnosti dělaj právě oni technikou.
HHS: Posloucháš vážnou hudbu?
Kato: Jo, nikterak aktivně, ale sem tam na to nálada je – minimálně když člověk hledá samply. Ale že bych byl náruživej posluchač vážný hudby, tak to ne. Občas, když s Marem jedeme z koncíku a přestane hrát cédéčko a naskočí tam radio, kde hraje vážná hudba, tak Maro říká „néé, nepřelaďuj to, nech to tam“. Často je to uklidňující.
HHS: A máš třeba něco oblíbenýho – skladbu, autora?
Kato: Mě bavěj filmový soundtracky, třeba „Jurskej park“ byl výbornej, ale asi bych nikoho nevypichoval. Klasiky moc nemusim, obzvlášť barokní s těma spinetama. „Vltava“ je taky hardcore. Jako v každý muzice se mi něco líbí a něco ne.
HHS: Co se týče prodejů Vážný hudby na iTunes, tak tam deska slavila úspěch – ty sám preferuješ spíš fyzickej nosič, nebo nakupuješ digitální hudbu?
Kato: Vzhledem k tomu, že moje platební karta často není v kondici, tak nakupuju naživo. Nicméně i kdyby v kondici byla, tak bych takhle nakupoval. Chci to mít doma na originálu, už jen pro ten pocit. Vim, že je to z větší části přežitek z doby, kterou jsem zažil, ale mám to rád, přijde mi to jako kompletní záměr autora se vším všudy, hází to nějakou náladu.
HHS: Koupil sis někdy desku jenom kvůli obalu?
Kato: Dřív jsem to takhle dělal často. Byly doby, kdy se na to dalo dokonce spolehnout.
HHS: V době Chaozzu i v době Prago Union jsi vždy patřil mezi základní kameny scény a tvoje tvorba se hřeje na pomyslným výsluní. Napadlo tě, jaký by to asi bylo, kdyby po Chaozzu Prago tak trochu „zapadlo“? Nemělo by to takovej ohlas, nejezdil bys tolik koncertů...
Kato: Nepřemejšlel. Já jsem dělal dál, co jsem dělal a čekal jsem, že lidi řeknou, jestli v tom mám pokračovat, nebo si mám najít jinýho koníčka. Těžko bych se vnucoval lidem, kdyby to ani sami nechtěli. Musím říct, že dělat „Dezorient expres“ nás bavilo, ale že jsem si řikal, že se uvidí, jaký budou reakce. Osobní život se nacházel v takovým stavu, že jsem si řikal, že bych si měl najít něco pořádnýho. Ale vzhledem k tomu, že mi to lidi nedovolili, tak tu máme Prago dál. Díky za rozhovor!
